pondělí 11. ledna 2010
Někde za duhou,
Někde v dálce.
Zdají se ti sny
jako jednou v ukolébavce.
Někde za duhou
modří ptáčkové létají.
A sny, o kterých jsi snil
se skutečně vyplní.
Jednou až bude padat hvězda,
budu si přát být od mraků daleko.
Kde problémy roztají jako citrónové bonbóny,
tam na vrchu komína mě najdeš, vysoko.
Někde za duhou
modří ptáčkové létají.
A sny, které se ti zdají,
proč jen i mě se nezdají?
Vidím zelené stromy a červené růže taky,
jak kvetou pro nás dva.
A myslím si: Jak báječný svět.
Modré nebe a tak bílé mraky.
A světlo dne, a noční tma.
A myslím si: Jak báječný svět.
Barvy duhy jsou tak krásné na nebi.
A tolik lidí jdoucích kolem na zemi.
Vidím přátele jak si podávají ruce: "Jak je?"
a ve skutečnosti říkají "Miluji tě."
Slyším plakat děti a vidím je si hrát.
Naučí se víc, než budeme kdy znát.
A myslím si: Jak báječný svět.
Jednou až bude padat hvězda,
budu si přát od mraků být daleko.
Kde problémy roztají jako citrónové bonbóny,
tam na vrchu komína mě najdeš, vysoko.
Někde za duhou
modří ptáčkové létají.
A sny, které se ti zdají
pátek 23. října 2009
21.10.2009
22.10.2009 kdesi ve střední Evropě
Zbytečné telefonáty, o věcech které akorát bolí. Slova "miluji tě" tu vůbec nic neznamenají. Čekání na příchod o kterém víš, že nepřijde. Přemýšlení o tom co vlastně v životě chceme dělat, koho chceme milovat nebo alespoň můžeme. Kdo miluje nás a kdo na nás každý den myslí.
Na skříni u dveří mám nerozlepené dopisní obálky, které jsem našel ve schránce, nechci vědět co mi kdo píše.
V posteli ležím zabalen básněmi a melodiemi. Sním o světě tam venku a strašně se ho bojím. Chci žít ve svém a budu hledat někoho kdo v něm chce žít se mnou. Někoho kdo mi strašně chybí, koho nemohu najít. Jenže hledám pořádně? Tady nikoho přeci nenajdu, ale ven se bojím. Tak co s tím? Chce to najít odvahu a jít hledat, zvednout každý kámen a podívat se pod něho.
Hledám stopy, ztracené polibky, zmizelé doteky, vypařenou touhu a uschlé slzy. Kdybych tak mohl najít ty poslané smsky a napsané básničky, ty které jsem psával a ve škole rozdával.
Co to plácám, vždyť já vím kde je. Je tam a já si tady žiju ten svůj sen bez pravidel, dívám se z okna jak kolem letí červený balonek, letí po krásné modré obloze a na ní letí malé bílé letadélko a já nejdu ven abych ho chytil, prostě zůstanu uvnitř a nechám ho ulétnout. Nejdu ani za tygrem, který se schovává za oroseným sklem, chudák Tracy ho ztratil a já ho teď našel, teď to bude můj tygr, ale nevezmu si ho s sebou domů, nechám ho raději za tím sklem chodit dokola. Tracyho tygr je teď mým tygrem.
Tímto se naprosto upřímně vyznávám, že se bojím žít ten život venku. Jsem srab. Bojím se udělat něco pro to abych našel člověka pro život a hlavně abych našel život, ten svůj, kombinovaný se životem tam venku. A raději škrábu tady ve své komnatě něco na papír...
sobota 8. srpna 2009
8.8.2009
Hezké datum bych řekl, kdyby bylo. Na stole nedopité pivo, prázdná sklenka od vína, aspirim, nějaké knihy a spousta zbytečností. Okno otevřené dokořán do pokoje vpouští studený vzduch a růžovou oblohu. Je půl šesté ráno. Vzbudil jsem se ve svém deliriu smutku a prázdnoty. Spi chlapče, to byl jen sen.
(Kolik je hodin? Sobota. Jasou tam taky nějaký čísla, ale bůh ví co znamenaj.)
7.8.2009
Přijde chlap k doktorovi, že prý má deprese. Že život je tvrdej a krutej. Že se cítí v tom hrozným světě úplně sám. Doktor povídá, že léčba je snadná: "Do města přijel slavný klaun Pagliacci. Zajděte se na něj podívat. To by vás mohlo postavit na nohy." Chlap se rozpláče: "Ale doktore, já jsem Pagliacci."
Tak asi takto dámy a přátelé, marnost nad marnost. Zkrátím to raději: hloupé a smutné holky, ale co, já se snažil.Mám teď spousty, řekl bych. Takže se těším čtení novin, sledování všech zpráv a neskutečně si to užívám. Poznávám nové ulice ve městě a divím se, že tu takové máme. Dívám se po lidech a přemýšlím o nich. V kinech teď běží Brüno. Kdo viděl, nemusím povídat, ale tohle mohl vymyslet jedine Cohen. O tom těžko něco napsat, snad jen, ano, občas jsem se smál. Je to fakt debilní a reflektuje to americkou mentalitu. (Bradolf Pittler) Myslím, že pořád je to všechno o lidech, ale taky o dobrém jídle a pití, o dobré knize a filmu, o dobrém obraze, fotce nebo písni. Špatné lidi zahodit a je to.
čtvrtek 6. srpna 2009
Zase začínám
Za poslední měsíc jsem poznal a pochopil mnohé. Pro ilustraci přikládám pár fotek.
Ještě se ozvu
sobota 11. července 2009
dnešní dny ve šťastné náladě
Zdravím všechny, přátelé. Dnešní den byl úžasný. V rytmu Ligth my fire od the Doors, píseň kterou ta saň nikdy neslyšela. Zítra kino, dneska víno. Žiju a jsem šťastný. Polibte mi prdel s těma sračkama co mi sem píše.
Zase začnu psát a fotit to co chci já a né ona.
Útok na village, sabotáž všech ekonomických hodnot. Snad nás nechytí. Pájo.
Obnovuji blog a zahazuji špátného člověka, který věří všem, jen né mé.
čtvrtek 27. listopadu 2008
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
