zkouška mého nového místa k focení u mě v pokoji

co jiného

netuším jak se k tomuhle vyjádřit

běžný den, v běžném a opuštěném vagonu, v opuštěném životě s opuštěným úsměvěm

Nemůžu bez ní být. A zároveň už ji nikdy nechci vidět. Hnusí se mi a zároveň bych jí ze rtů slíbal všechnu ružovou barvu. Zapomeň zapomeň. Káva, jak já nesnáším kafe. A ona mě chce vidět, i kdyby jen naposled. Chce se mi křičet a už nikdy neutichnout.

STOJÍ VEDLE SEBE A PŘESTO JAKOBY SE ANI NEZNALI

a zhruba takle se teď cítím...

Theatralita a excentrismus

Láska?Na co? Je to nesmysl!Zamilujeme se i když víme, že to na konci bude neuvěřitelně bolet. I když víme, že to skončí a že to nemusí být hezký konec. Málokdy je to hezký konec. Tak jako ted můj konec lásky. Poslouchám drsnou hudbu, jsem smutný a vzteklý. Nenávidím, kousek lásky ještě zbylo. Všechno hezké je pohřbeno pod nánosy toho špatného, pod nánosy hádek, křivd a lží. Je to schované pod desítkami lží, pod podvody a žárlivostí. Nenávidím a miluji zároveň, jsem rozervanec a sám. Už nikdy nechci vidět, milovat a dotýkat se jejího těla. Pohřbila ve mě všechny city. Křičel sem a nadával sem, ano. Omlouvám se. Omlouvám. Ale nikdy bych neudělal to co udělala ona. Zlom, hranice, kterou sem ted musel překročit. Odjel sem z města, z města, které pro mě znamenalo už jenom ji. Bylo to dobře. Celých sedm měsíců musela trpět. Musela lhát a schovávat cit, které nepatřily mně. Cit, za který sem ji nenáviděl a stále sem jí opakoval, že to tak je, nepřiznala pravdu. A teď konec, theatrální a excentrický. To jsem přesně já, takový jsem. Spletla jsi se, měla sis to uvědomit dříve. Říkám S bohem. Miluji.

dnešní ráno, pobavilo

vstal sem, protáh se, podíval se z okna a prásk! hezké to bylo, opravdu. nažhavil jsem zimní boty a tradá do školy

dnes jsem na jedný půdě objevil tuhle nádhernou televizi

to je prostě něco dokonalýho. kdyby ještě fungovala a dala se zapojit, no šílená představa. umíte si představit něco ještě víc retro než tohle? bože muj (...)

obrázek mého pokoje

dlouhý dva roky jsem je nosil, poctivě a se ctí (...)
...jsou to jen boty

to je novej přírustek mého majetku, OPEMUS II

už se těším až ho vypucuju a udělám s nim první fotky (...)

pohled z okna

takle vidím z okna, není to děs?
příjde mi to opravdu děsivý. čím to asi zatápěj? moje maminka se už dávno rozhodla třídit. my prostě třídíme. kolem odpadkovýho koše jsou další dva pytle a já opravdu nevím co do kterého patří. ale líbí se mi to. kdyby to takle dělali všichni (...)

v pozadí divadlo v pardubicích, bylo mi zvláštně, smutno

to sem byl fotit v Úpě, mám hrozně křivý nohy

Tohle fotka z areálu pardubický nemocnice