S Veru tam na louce se zelenou lavičkou

S Adámkem na výletě

No, co na to asi říct hm??

Amy Winehouse - Valerie

je neuvěřitelná a to nikdo nemůže popřít (...)

no moc

A ještě já, páteční podoba

Z chaty

S Veru v parku

zápisek z 22.4.2008

Kavárna, káva, Mladá fronta a AC(blesk)DC. Nechtějí pohřbít Lenina, konkrétně jeho ostatky. Stále ho budou vystavovat jako zmrzlého mamuta. Proč mu proboha nedopřejou trochu klidu už? Chtěl být pohřben vedle své matky. Ale ono kolik lidí by asi přišlo o práci, že? I když tohle hlavní problém asi nebude, v článku se o tom ani nepíše. Já osobně bych ho dál netrápil už. Nevím, nepíšou ani kolik to stojí, vstup do toho mauzolea, takže netuším kolik to Moskvě hodí.
Barel ropy za 117 dolarů. Bude drahý úplně všechno, boty, panenky, všechny hračky. Včera jsem kupoval hračku pro malého půlmetrového Honzíka J.,řeknu vám, pořídit si dítě a jemu vše co potřebuje je sakra drahý. Ono to nebude jen tak, že budeme jezdit všichni na kolech, ale ještě si nepořídíme ani ty pitomý umělohmotný šlapky s odrazkama na to kolo. Aby se taky nestalo to, že plastovej prstýnek z poutě bude dražší než zlatej od Cartiera. Šperk z poutě už nebude tak moc retro.
V televizi dneska na dvojce, v jiném prostoru, dokument o Baťovy, škoda, že ty boty co mám na sobě už s ním nemaj nic společnýho. A pak na Nově Univerzální voják. Až mi to přijde škoda na tohle plejtvat negativ, přece jenom je taky z plastu. Ale Jean-Claude to asi myslel dost vážně. Dneska si asi sedne večer do křesla, zavře oči a řekne si, že je herec, že dělá umění a bude sám se sebou nadmíru spokojen.
V novinách reklama na rádio Impuls, neposlouchám, ale reklama mě rozesmála, opravdu. Fotka namačkanejch lidí v autobuse a u toho hláška: "Aspoň se nemusíte za jízdy držet." Úžasný. Namáčklý tváře na skle. Všechno na vážno.
List C9, Kultura. Mirka Spáčilová píše o filmu Seana Penna Útěk do divočiny. Skočím si na to na záchod a potom si to přečtu. Předem říkám, Mirko, už prosím tě zemři. Novodobý Jack Kerouac, no tak Mirko. Chceš akorát bavit lidi tím, jak je všechno nedokonalý. Naučit se trochu vžít se do role. To by ti prospělo, Mirko.
Teď obří Maxim, málem jsem to ani neunes a spadl ze židle. Málem. Fotky jsou tak veliký, že se mi z nich až motá hlava. Článek o potížích života profesionálního fotografa. Sex prostě žádnej. Chudák. Zůstanu u toho jako u koníčka. Radši. A nečekaně recenze filmu Seana Penna Útěk do divočiny. Ani slovo o levicové agitaci. Teď co je lepší, Maxim nebo Mirka Spáčilová? Jedno je jasný, Maxim jen tak nezemře. Jinej pohled je halt jinej pohled. A v televizi pořád AC(blesk)DC.
Venku prší. Není co,spíš koho, fotit. Evička S. nechce, prý se ani fotit neumí. Já jí dám, že neumí. Pěkná blbost. No, pěkná, to ona Evička teda sakra je. Teda na blogu u mě už dvě fotky má, sic o tom ani nevěděla. Ale profil má úžasnej. Stydlivka. A Verunka P. prý dnes není vůbec hezká (mimochodem, nebyla to vůbec pravda, ale to jsem zjistil až později). Hej a koho to zajímá? Ty troubo. Postřílím tě tak jako tak.
Hroch zavinil srážku tramvají. Je mu to obrovsky líto, tvrdil. Co s tím? Stejně ho musej obvinit a posléze odsoudit. Říká 3 až 10 let. Asi nic moc pocit když se ráno probudí. Chce nést vinu, zase tvrdí. To je dobře, ale líto mi ho je. Byl to docela masakr. I nebe dnes pláče nad hrochem.
Chce se mi do zoo. (..)

Fotil jsem Velu

dlouho jsme se neviděli

wristcutters: a love story

Já ten film opravdu miluju. Prosím, koukněte se na něj. Kdo ho nesežene, můžu pujčit.

tohle je píseň z něho


a tady trailer

Já, očima Velunky

Zápisky z půli dubna

Kavárna, káva. Teď odešla Sára, dala mi pusu, včera hádka. Zadek no, dyť je to normální. Tahala jsi mě jen za slova, to nemám rád,už to nedělej. Přinesl jsem si knihu, Alberto Moravia - Nuda. Je moc dobrá a není moje. Půjčil mi ji George, musím mu ji vrátit. Mám ji už od září, musím ji dočíst, ale prý má dvě. Je o malíři co nemá inspiraci protože se prostě nudí, pak ale potkal múzu (třeba Doriana Graye).
Dnes je velmi slunný den, ale tepla moc nepobral. Odpoledne bude snad lépe. Moc jsem se nabalil a nemám ani kapírovej papesník.
Chytá mě zase hluché období, nic se neděje. Fotky nějaký mám, ale tak nějak zase čekám a nevím vlastně na co. Pořád. Tohle mám už od dětství. Vždycky to tak nějak odezní, až se zase něco stane a to se vždy odvíjí od fotek.
V x-factoru Kamilka, minule málem vypadla, je hezká, tancovala mi na plese. Je i miloučká. I Pajka byla. Ta sem nechodí, takže si to ani nepřečte. Byl jsem s ní tenkrát to jaro, jaro ve čtvrťáku před maturitou. Pokazil jsem to. Snad mi odpustila. Ty řasy a oči. Ne, nebudu se vyznávat.
Ta slabost pro Vás, ta je hrozná. Jsem posedlý vaší krásou. Vašema očima, řasama a pusama. Čím to tak všechno je? Jste krásné, svým způsobem všechny jste. Díky za Vás, díky.
Potkal jsem ve městě Mazlika. Málem jsem nepoznal, moc nekoukám, já bídák. Bídnej. Rád jsem ho viděl, ale jen chvilku, spěchal na vlak. Snad jindy. Možná na Bikehallu.
Musím pro noviny. Nic nevím a chci vědět. Bude tam něco? Musí, ne? Na Óčku Victoria, no pěkná, opravdu. Ale nebylo to tady už? Hm?
Zas budem šťastní, tak prosím zhasni svět. Asi ano. Tak ale zhasni. Jinak se nic nestane. Zhasla, ukopl jsem si palec.

Ale je přeci jaro, všechno se směje. Budu se smát taky.

Sobotní pouštění dráčka

Krapet z Rottysu

Nový přírůstek do výzbroje, Praktica MTL 5B

V rytmu dnešního dne

the white stripes - seven nation army


The White Stripes - I Just Don't Know What To Do With Myself

Výlet do zoo, tak se na to podívejte

Plavba s bratříkem na mountainboardu

pane bože, ty oči, já nemůžu....

Jako v létě

Milé páteční dopoledne

Zase zápisek

Kavárna,káva. Dočetl jsem Snílky. Chce se mi plakat, ale nikdo by mé slzy nepochopil. Tak rychlý a smutný konec jsem ještě nečetl. Cinémathéque plné emocí, slz, dýmu a smutku. Art kino jak má být. Včera já, v kině Vesmír, Andalúský pes a potom Nenápadný půvab buržoazie, film plný cigaret, nesmyslů, starých šatů a vražd. I přesto velmi milé.

Snílci. Opravdu krásná kniha (i film), doporučuji. Gilbert Adair- Snílci a film natočil Bernardo Bertolucci. (Paříž, bohéma, mládí, šedesátejosmej, sex, drogy, filmy, umění na 200 stranách).
Zajímají mě divní lidé. Z okna kavárny na ulici zahlédnu divného pána a hned pomýšlím na portréty. Život je krásný.
Evoluce vždy začíná revolucí. To by mohl být rozchod, revolucí jakési evoluce. Každý člověk se rozchodem nějak změní. Viď?
Slunce svítí, prý i v Praze, ale tady je do toho ještě docela zima. Jaro zmizelo. To cítíte taky, ne? Včera i sněžilo. Hrůza. Bez šátku a jenom v džísce, utíkal jsem s Bárou na autobus po půvabu buržoazie. Taky jsem konečně dokoukal Ethernal sunshine a Přelet nad kukaččím hnízdem, oboje je moc, moc prostě. Ještě mám rest s Pianem, jsem bídák bídnej a hloupej.
Praha, čeká mě. Zase půjdu na Střeleckej ostrov, jako v říjnu s Radkem, bylo to kouzelný. On je teď v Anglii, chybí mi. Radku, chybíš mi, slyšíš? Ty výlety, to focení a bezstarostnost. Tenkrát jsme se ztratili na Žižkově, potkali divnou a nejspíš nemocnou kočku na Vinohradech. (dám sem nějaký fotky) Prošli komunistickou manifestací. Nadával jsem jim a policisté opodál se jenom smáli. Úžasný. Tahle Praha už není a asi nebude. Byl jsem šťastný, ten den. Byl to Fotomaratón, skončil jsem dvakrát osmý. Můj psycholog jednou první.
Hudba, 50.léta, Česko, úžasný. Takhle to u kafe prostě má hrát. Divný lidi? Jak se jich zeptat jestli bych je mohl vyfotit? Neumím to, zase jsem bídák.
Dívka ve žlutém tričku. Líbezná i přes mastnější vlasy. Ale sedí v zadu, bohužel. To triko je velmi milé. Ne, už se zase vyznávám, slíbil jsem, že tohle dělat nebudu. Jak se asi jmenuje? Ne, jména nejsou důležitá. Dávají nám je rodiče, nic o nás nevypovídají. I když leckterá jsou zvolena velmi trefně. Někteří zákazníci si nasazují sluchátka se svojí hudbou, moc nechápu. Ale jenom ti co sedí osamoceně. Už chápu. Příhodné znamení. Ale pro koho? Moc otázek, moc.
Opět dívka ve žlutém, odnáší si tác s pitím. Roztomile se snaží. Upřeně se na ní dívám, ona na mě nijak, natož upřeně, nedívá se vůbec. Vylije? Nevylila. Vrací tác. To triko. Chtěl bych ho. Sundávat z ní nebo pro sebe na sebe?
Tak vlajky vlajte a ty hudbo pěkně hraj. A tam je bláto a vypadá to, že tam je jaro. I Neckář je roztomilej, starej. Už. Sabinka v Praze je pořád smutná moc. Je mi jí líto. Musím jí nějak pomoci. Pomůžu ti,slibuji, vymyslím to.
V zrcadle vidím odraz televize. Zrcadla jsou zvláštní věci. Co depresí a štěstí už způsobila. Máte je doma? Někdo nemá? Takového člověka bych chtěl znát. Musel by to být zvláštní člověk, moc.
už půjdu domů. Nekoukla se.

Videjko od Jillie

a tuhle taky žeru

CocoRosie - Good Friday

jak moc já ji muluju

Zápisky z bločku

Kavárna, káva a rybízovej bazén. Cigaret už jen pár. Teď vypadly pojistky, podruhé už. Myslím na ni, je v Praze, taky tam prší, je smutná, teď mi od ní přišla SMS, je úžasná. Není tajemná, je poddajná, je taková jakou si ji uděláš ta Praha. A taková s jakýma lidma v ní jsi. Musím do knihovny, mám těžkou tašku. Plnou nepřečtenejch knih. Pořád čtu Snílky. A sním. Pořád koukám na filmy a bez ní. Závidím ti, ty ji můžeš milovat. Taky ji miluju, ale jinak. Nežiju v ní. Miluju i Paříž. Ona však nemiluje mě. V srpnu mě nenáviděla.
Chybím ti a ty chybíš mě. Je to tak. Přijedu, brzy. Ještě jsem tě nikdy neviděl, ale je to tak jak říkáš ty. Ty víš. Uvidíme do jakýho městě mě osud zavede. Snad k tobě. Přál bych si to. Múzo.
Jaro. Pořád ho očekávám. Zatím se projevilo jen na pár dní. Donutilo mě zase psát. Bude to snad někdo číst a dočte to třeba i do konce? Ty určitě. Ty jsi jediná záruka toho, že to nepíšu zbytečně. Ještě je tu Duha, ale s tou je to všechno jinak. Snad na mě někdy myslíš. Snad mě máš ještě pořád ráda. Jsem jakej jsem. Impulsivní a složitej. Pro tebe nevhodnej. Ale dost. To je minulost. Bude snad někdo žárlit? Mohl by. Prosím. Polechtá to moje ego.
Jsem snílek a chci jím být. Je to úžasný. Izoluje mě to. Jsem jiný a dělá mě to ještě jinačím. O tom psát ale nebudu. Dívky. Ano. Je jich moc. A jsou krásné. Krása je zvláštní věc. Nebudu se tady vyznávat. To bych na sebe prásknul moc. Každej ví svoje. Ale ženské tělo, se všema záhybama, to je tak krásná věc. Co já bych tady na tom světě bez Vás dělal? No povězte. Umřel bych. Tak je to. Jen Vaše přímá společnost je něco tak omamujícího. Děkuji za Vás. velmi mnoho. Jste inspirací, láskou a posedlostí.
"Je to Praha, taková jakou ji miluju a vždycky budu." Tohle kdyby někdo někdy řekl o mně. Um. A myslel to tak. To by bylo krásný. Nemusím se bát? Myslíš? To je milé. Víš? Tak tedy když víš, je to ještě milejší.

Starosti. Pro jiného blbosti. Člověk si moc nemůže vybírat (..)

Ten pes prostě objevil babičku moji

Pro živou tu není místa

Čekání na Sílu srdce a Báru

Textil, zlomek pokladů ze skříně

začátek měsíce dubna

Nemohl jsem najít toustovač, tak jsem běžel koupit novej. Teď čistím celou jednu stěnu v mém pokoji od nápisů, aby se u ní dalo fotit. Simulace jakéhosi bílého pozadí. Uvidíme. Už tu zase mám spoustu věcí a nemám je kam dávat. Mám nápad na fotky, tak když to ještě dneska nafotím, tak to sem hned hodím, um?

V zrcadle

Focení v koši i na prkně

Včera jsme s ondrou dali seanci s focením. Fotil se moc rád ondra. Kdo by se na něj chtěl juknout tak tady, v mojí galerce. !:o) Stojí to za to si myslím!:o)

Aprílový den = focení v koši a prdel na lešení