Alan Homolka - Fotografie

Somewhere over

2010-01-11T10:06:00.002+01:00

2010-01-11T10:05:00.000+01:00

Někde za duhou,

Někde v dálce.

Zdají se ti sny

jako jednou v ukolébavce.

Někde za duhou

modří ptáčkové létají.

A sny, o kterých jsi snil

se skutečně vyplní.

Jednou až bude padat hvězda,

budu si přát být od mraků daleko.

Kde problémy roztají jako citrónové bonbóny,

tam na vrchu komína mě najdeš, vysoko.

Někde za duhou

modří ptáčkové létají.

A sny, které se ti zdají,

proč jen i mě se nezdají?

Vidím zelené stromy a červené růže taky,

jak kvetou pro nás dva.

A myslím si: Jak báječný svět.

Modré nebe a tak bílé mraky.

A světlo dne, a noční tma.

A myslím si: Jak báječný svět.

Barvy duhy jsou tak krásné na nebi.

A tolik lidí jdoucích kolem na zemi.

Vidím přátele jak si podávají ruce: "Jak je?"

a ve skutečnosti říkají "Miluji tě."

Slyším plakat děti a vidím je si hrát.

Naučí se víc, než budeme kdy znát.

A myslím si: Jak báječný svět.

Jednou až bude padat hvězda,

budu si přát od mraků být daleko.

Kde problémy roztají jako citrónové bonbóny,

tam na vrchu komína mě najdeš, vysoko.

Někde za duhou

modří ptáčkové létají.

A sny, které se ti zdají

23.10.2009 k ránu

2009-10-23T01:47:00.004+02:00

21.10.2009

2009-10-23T00:08:00.001+02:00

22.10.2009 kdesi ve střední Evropě

Zbytečné telefonáty, o věcech které akorát bolí. Slova "miluji tě" tu vůbec nic neznamenají. Čekání na příchod o kterém víš, že nepřijde. Přemýšlení o tom co vlastně v životě chceme dělat, koho chceme milovat nebo alespoň můžeme. Kdo miluje nás a kdo na nás každý den myslí.

Na skříni u dveří mám nerozlepené dopisní obálky, které jsem našel ve schránce, nechci vědět co mi kdo píše.

V posteli ležím zabalen básněmi a melodiemi. Sním o světě tam venku a strašně se ho bojím. Chci žít ve svém a budu hledat někoho kdo v něm chce žít se mnou. Někoho kdo mi strašně chybí, koho nemohu najít. Jenže hledám pořádně? Tady nikoho přeci nenajdu, ale ven se bojím. Tak co s tím? Chce to najít odvahu a jít hledat, zvednout každý kámen a podívat se pod něho.

Hledám stopy, ztracené polibky, zmizelé doteky, vypařenou touhu a uschlé slzy. Kdybych tak mohl najít ty poslané smsky a napsané básničky, ty které jsem psával a ve škole rozdával.

Co to plácám, vždyť já vím kde je. Je tam a já si tady žiju ten svůj sen bez pravidel, dívám se z okna jak kolem letí červený balonek, letí po krásné modré obloze a na ní letí malé bílé letadélko a já nejdu ven abych ho chytil, prostě zůstanu uvnitř a nechám ho ulétnout. Nejdu ani za tygrem, který se schovává za oroseným sklem, chudák Tracy ho ztratil a já ho teď našel, teď to bude můj tygr, ale nevezmu si ho s sebou domů, nechám ho raději za tím sklem chodit dokola. Tracyho tygr je teď mým tygrem.

Tímto se naprosto upřímně vyznávám, že se bojím žít ten život venku. Jsem srab. Bojím se udělat něco pro to abych našel člověka pro život a hlavně abych našel život, ten svůj, kombinovaný se životem tam venku. A raději škrábu tady ve své komnatě něco na papír...

8.8.2009

2009-08-08T10:09:00.002+02:00

Hezké datum bych řekl, kdyby bylo. Na stole nedopité pivo, prázdná sklenka od vína, aspirim, nějaké knihy a spousta zbytečností. Okno otevřené dokořán do pokoje vpouští studený vzduch a růžovou oblohu. Je půl šesté ráno. Vzbudil jsem se ve svém deliriu smutku a prázdnoty. Spi chlapče, to byl jen sen.

(Kolik je hodin? Sobota. Jasou tam taky nějaký čísla, ale bůh ví co znamenaj.)

7.8.2009

2009-08-08T09:52:00.004+02:00

Přijde chlap k doktorovi, že prý má deprese. Že život je tvrdej a krutej. Že se cítí v tom hrozným světě úplně sám. Doktor povídá, že léčba je snadná: "Do města přijel slavný klaun Pagliacci. Zajděte se na něj podívat. To by vás mohlo postavit na nohy." Chlap se rozpláče: "Ale doktore, já jsem Pagliacci."

Tak asi takto dámy a přátelé, marnost nad marnost. Zkrátím to raději: hloupé a smutné holky, ale co, já se snažil.

Mám teď spousty, řekl bych. Takže se těším čtení novin, sledování všech zpráv a neskutečně si to užívám. Poznávám nové ulice ve městě a divím se, že tu takové máme. Dívám se po lidech a přemýšlím o nich.

V kinech teď běží Brüno. Kdo viděl, nemusím povídat, ale tohle mohl vymyslet jedine Cohen. O tom těžko něco napsat, snad jen, ano, občas jsem se smál. Je to fakt debilní a reflektuje to americkou mentalitu. (Bradolf Pittler)

Myslím, že pořád je to všechno o lidech, ale taky o dobrém jídle a pití, o dobré knize a filmu, o dobrém obraze, fotce nebo písni. Špatné lidi zahodit a je to.

Zase začínám

2009-08-06T15:29:00.008+02:00

Doba pokročila, už máme srpen, blíží se Aldův svátek. Stalo se mnoho věcí, ale ještě víc se jich stane. Mám těď prázdniny, víc času na tvorbu, na pozorování, poznávání lidí a míst.

Za poslední měsíc jsem poznal a pochopil mnohé. Pro ilustraci přikládám pár fotek.

Ještě se ozvu

Po dlouhé době

2009-07-11T14:35:00.007+02:00

dnešní dny ve šťastné náladě

2009-07-11T03:12:00.002+02:00

Zdravím všechny, přátelé. Dnešní den byl úžasný. V rytmu Ligth my fire od the Doors, píseň kterou ta saň nikdy neslyšela. Zítra kino, dneska víno. Žiju a jsem šťastný. Polibte mi prdel s těma sračkama co mi sem píše.
Zase začnu psát a fotit to co chci já a né ona.
Útok na village, sabotáž všech ekonomických hodnot. Snad nás nechytí. Pájo.

Obnovuji blog a zahazuji špátného člověka, který věří všem, jen né mé.

rytmus dnešního mého večera

2008-11-27T21:51:00.001+01:00

The Velvet Underground - A Walk On The Wild Side

bez datumu a jakéhokoli jiného určení

2008-11-27T16:21:00.000+01:00

Zkuste mě někdo zastavit. No. Tak zkuste to. Jsem tvrdohlavý a blbec. Pokud to ne nezkusíte, nevrátím se. Odejdu a sakra rychle. Doufám, že to bude bolet.

18.11.2008

2008-11-27T16:20:00.000+01:00

Pořád tak nějak koukám do blba, nejsem v realitě, ale sakra, kdy já někdy v nějaký realitě byl? Ještě jsem se s realitou, tou opravdovou, nevyrovnal, bojím se jí. Jsem snílek, to už jsem o sobě napsal myslím několikrát, ale jsem ještě k tomu obrovský zbabělec. Nechci se s žádnou realitou prostě jen tak smiřovat.
Hele, co takhle napsat básničku, nějakou hezkou takovou a vylepit ji někde v metru? A psát takhle pořád něco a stále to někde vylepovat. Všimnou si lidi? Přečtou si to? A k čemu to vůbec bude? A musí to k něčemu být? Nemůžu to udělat prostě jen tak?
Moc otázek a žádné odpovědi. Otázky jsou ale někdy daleko důležitější než odpovědi na ně. Budu se tedy ptát a ptát. A stále se všemu divit a ničemu nebudu věřit. Budu vědět jedině to, že nic nevím a stále se ptát. Na všechno a všech. Udělám si ze světa jednu velkou encyklopedii, život pro mě bude obrovská wikipedie. Moje hlava mi bude googlem, moje srdce líbkem.
Jsem plácal, ale opravdu.

Později, téhož dne:
Na přednášce. venku zima, v tramvaji spousta lidí, ani držet jsem se nemusel. Brazil jsem včera dokoukal. Zase jsem si vzpomněl na dny, kdy jsem ho viděl poprvé. Proč se to vlastně jmenuje Brazil, jen kvůli té písničce, co mu hrála v autě?
Pozorování a poslouchání lidí je ten největší zážitek co existuje. Každý je jiný, ale celkově tak stejný. Moc prototypů osobnosti tu na světě opravdu není.
Jak neuvěřitelně dlouho a stupidně si lidi dokážou vykládat o celovečerním filmu Simpsnů, o tom jaký filmy zrovna stahují a proč. Ale už nikdo nemluví o opravdových pocitech, které v nich ty filmy vyvolávají.

2008-11-26T02:32:00.001+01:00

Kéž nás milují ti,
co nás milují.
A těm, co nás nemilují,
ať bůh ukáže správnou cestu.

A jestli to nepůjde,
ať jim zvrtne kotníky,
abychom je poznali podle kulhání.

19.10.2008

2008-10-21T23:18:00.001+02:00

Marian Palla

16.10.2008

2008-10-16T20:48:00.000+02:00

Je podvečer, vlastně už asi večer. Sedím tu na židli, pročítám si mou novou knihu Helmut Newton. Přemýšlím, jak je ta kniha krátká a jaké ten blázen fotil obrázky. A taky přemýšlím o tom jak jsem na suchu, kolik mě ještě čeká trápení a kdy přestane pršet, jak musím zítra v pět vstávat a jak dnešní filosofie byla úplnej chaos, což mě mrzí nejvíc. Za to kognitivní psychologie byla moc dobrá.

Dnes jsem objevil tohle:

"Moc dlouho se nerozhlížíme. Jdeme prostě dál. Otevíráme nové dveře a zkoušíme nové věci, protože jsme zvědaví a zvědavost nám ukazuje nové cesty." Walt Disney

Moc se mi to líbí. Hezké motto. Popřemýšlejte. A já taky, co je dobře a co je špatně.

Pro dnešek dosti.

13.10.2008

2008-10-16T20:46:00.000+02:00

Toulám se a toulám. Celý život snad nic jiného nedělám. Jen toulání a focení. Pozoruji a vstřebávám. Koukám po lidech, snažím se odhadovat. Někteří se semnou hádají, tak ať, mě je to jedno, je to obrana. Já to v sobě taky nějak musím vyřešit.

Volala kočička, spal jsem, měla svátek. Uvidíme zítra. Možná jsem něco pokazil, raději jdu číst. Čeká tu na mě Jiří Vaněk, taková zelená obsáhlá knížečka, ale je to hodný pán a učí mě ve čtvrtek v podvečer.

Slunce mě stále pobolívává. už nic nezabírá, ani Praha. Zkouším ještě záložní léky. Držte mi palce, ti kdo to sem chodíte číst a ještě vás to neotrávilo. Taky Vás někdy bolí Slunce?

Ne, ještě se mi nechce spát. Ta modrá je totiž nějaká přitažlivá. Dnes jsem procházel Prahou jen tak nazdařbůh, tu něco vyfotil, tu zase snědl muffin, tu prohodil pár slov s harmonikářem a tu mě zase málem, asi 5x, přejelo auto. Mimochodem, kdo vlastní reklamní plochy ve vagónech metra? Je to strašná nuda. Vlastně dobře, lidi v Praze aspoň více čtou, knihu u sebe má kde kdo.

Tak, Jiří Vaněk počká, pak profesor jistě promine a pochopí, že jeho kniha není vhodná do jedné hodiny ráno. Vyměním ho raději za Hájili jsme hrad od Williama Eastlakea.

Přejte mi dobrou noc a já ji budu přát Vám. Žádná sbohem, s ním stejně nikdy nepůjdu, omlouvám se bohuvěrným.

6.10.2008 Kdesi v Praze

2008-10-07T20:41:00.000+02:00

Šla kočička s kocourkem po Praze a pořád se smáli. Povídali a do toho se stále smáli. Sem tam pršelo. Ona vylila a on se smál. Chodili a taky bloudili. Jedli a pili a všemu se trochu divili.

Dejte mi psát. Já musím, já chci. Ona je tak krásná a roztomilá. Bože, co já s ní, co mám dělat a jak? Uvidíme, pořešíme a vyřešíme. Chci jí, strašně moc. Je dobrá je luxusní a roztomilá. A měla by malovat. Víc a víc.

22.9.2008 (přibližně kolem podvečera)

2008-09-22T19:01:00.000+02:00

Pojďme najít místo k procházkám. Místo, které nikoho neomrzí, ani mě. Na jednom místě moc dlouho nevydržím. Rok někdy prostě stačí.

Jedna kniha a její příběh zase končí. Je za mnou další rozchod. Budu čekat na další. Říjnem začíná kniha další a jiný příběh. Bude to už asi román, protože si v tom zahraje svoji roli hodně lidí. Velký rozpočet a velké nájemné. Zatuchlá schodiště a temné uličky, mnoho strachu, pár piv. Pár smutných srdcí za sebou nechávám a ještě nechám, trocha lásky zase bude, když to půjde. Polibky a snění za zdí.

Občas si na tu zeď vylezu, sednu si a nohy nechám plandat dolů jako dvě loutky, bude podvečer, vzduch klidný a teplej a já budu koukat do dálky, usmívat se a někoho držet za ruku. Pak se na toho někoho podívám, usměje se na mě a já na ní a budu vědět, že co dělám, dělám dobře.

A děkuji za polibky!

22.9.2008 (kolem půl třetí ráno)

2008-09-22T02:42:00.001+02:00

Někdy nevím kam jsem co dal. Ani kudy se na křižovatce dát. Stejně jako někdy nevím co mám říci nebo co psát. Ale vím kam co dali ostatní, kudy jít, co říct a co mají psát.

Někdy nevím co mám dělat a jak se chovat. Vlastně ne někdy, já to nevím vždy. Ale co mají dělat a jak se chovat ostatní, to vždy zase vím. Tedy alespoň to tvrdím.

Nejdřív málo píšu, pár hádek a pár měsíců mlčení, nadávky, pak zase málo fotím a následně ignor. Záleží tolik na kvantitě? Záleží na počtu stránek, fotek, minut a centimetrů? No tak! Záleží na myšlence, její kráse a hloubce. Důležitější je účel, ta myšlenka prostě.

Zima se rovná období kdy mi není teplo. Zima se rovná čtyřem měsícům. Teplo se rovná období kdy mi není zima. Teplo se rovná čtyřem měsícům. To znamená, že máme čtyři měsíce neurčité teploty. V září se vracejí studenti, v září jsou plná knihkupectví. I v září je mi teplo. V říjnu mi bývá horko.

Ta mapa je strašně stará. No, tak ji radši zase slož, co kdyby mi uřízli nohu nebo obě, no radši ji opravdu schovej. Vypadám prý jako Cathrin Zeta Jones. No skvělý, jedem se slepým taxikářem.

Ležím v posteli, raději usínám.

už podzimní já (foto Radek)

2008-09-15T20:54:00.004+02:00

Zase trocha rytmu

2008-09-14T00:14:00.001+02:00

Stereolab-Neon Beanbag

Neděle ráno

2008-09-07T11:37:00.001+02:00

Moje zeměplocha nynějších dnů

2008-09-04T14:31:00.001+02:00

vrabčák

2008-09-02T21:14:00.000+02:00

2.9.2008 0:34

2008-09-02T01:25:00.000+02:00

Na youtube Those Dancig Days. Otevřená kniha, hlava někde v pejru. Dnes divnej den, Velu plakala a já později taky. Doma jsem maloval a krapet uklízel. Nic nevyfotil a nezařídil. Dočetl jsem však druhý díl Foresta Gumpa. Milá kniha, velmi.
Už jsem dlouho nic nepsal. Kdo ví proč, tak ať si to nechá pro sebe. Dnes to na mě nějak přišlo. Bojím se věcí budoucích. Nevím, tápám. Zdraví valného se netěším. Divné období, bych tak řekl. Přítelkyně pochopitelně žádná, což o to, bez lásky nějak vydržím. Dyť já nějakou mám, víme jak to myslím.
Už ani moc nefotím, všímám si, nějak není co nebo koho. Ani nevím.
Opět čekám, čekám a vlastně nevím na co a co je nejhorší, stále nic nepřichází. To určitě znáte. Nijak vysvětlit si, ani vám to neumím. Prostě tyhle chvíle několikrát do roka mám a jak přišly tak zase odejdou.
No, nemůžu spát. Tak tu ještě chvíli pobudu a budu zvracet písmenka. Poslední dobou, no, děje se věcí. Lidé okolo mě šokují lidi okolo sebe. Tvrdí, že šokovat nechtějí, ale přesto šokují a moc dobře si to uvědomují. A myslím, že je to i baví. Tak co to je? Není to pokrytectví? Nebo nějaká forma skrytého exhibicionismu, který si ani nelze přiznat? Já vám ti nevím. Děje se toho kolem mě tolik, na všechno bych chtěl říct svůj názor, jenže koho to kurva zajmá co já budu mlet. No nemám pravdu. Kdo sem chodí a čte to, musí bejt taky pěknej magor.
Člověk prostě někdy nemá dost penisů kolik by potřeboval. A lidská společnost taky nezná hranic. Třeba je ani nemá. Člověk by měl mít svoje hranice. Za které nepujde nebo za které někoho i nikoho nepustí. Když je nemá, je buď umělec nebo blázen a nebo by je měl spíš hledat a nedělat, že žádné nemá jen proto, že to vypadá "umělecky".

"Musím vytvořit sám systém, nebo být zotročen systémem někoho jiného.
Nebudu argumentovat a srovnávat, mým úkolem je tvořit."

Pondělní večerek, tohle mi tu jede

2008-09-01T22:38:00.000+02:00

Those Dancing Days - Those Dancing Days

Zase rytmus

2008-08-26T08:16:00.002+02:00

Jack Johnson - Gone (Going)

Jack Johnson - better together

těžko k tomu budu umět něco napsat

Z toulavé neděle

2008-08-17T22:47:00.002+02:00

V Holandu

2008-08-16T16:44:00.005+02:00

Stojíš vedle mě

2008-08-05T14:52:00.001+02:00

The Last Shadow Puppets - 'Standing Next to Me'

Jenom dvě z Porcinkule

2008-08-03T15:10:00.002+02:00

Sobotní ráno

2008-08-02T11:21:00.002+02:00

Takže...včera, koupálko s Deni a Klárkou, to bylo v pohodě, s Drijákem pohoda. Večer, nic nám nešlo, šipky taky ne. Říkal jsem, že se něco musí stát, ano. Přišla Eva. Bylo mi divně. Dohady, slzy, asi dvakrát jsem odešel, nedokázala, no nic. Ne prostě, neumím na lásku jenom věřit... Už jsi cizí, já už tě neznám.
A o zbytku se snad ani nebudu vyjadřovat, bordel v hlavě, prostě jo. M. je někde s V. a já tady sedím. Nemilován a smutný. Jako vždy přeci...

Rytmus příštích dnů

2008-07-31T15:13:00.000+02:00

Crystal Castles- Crimewave

Fotky z posledních dnů

2008-07-30T13:31:00.011+02:00

Noční zápisek

2008-07-30T11:38:00.002+02:00

Tak se zase po čase vracím sem za Vámi. Děje se toho teď mnoho. Rozchod s Evou je už tak nějak za mnou. Ale o tom dnes psát nechci.
Včera a dneska. Bylo to těžký. Já, já prostě nevím. Nevím jak to sem rozumně napsat. Strašně nerad se držím na uzdě. Snad jen řasy, černý oči, pár hodin spánku, myšlenky, zvláštní usínání (později sem se dozvěděl takovou roztomilou věc, moc milé), ještě zvláštnější probuzení, Driják s Marťou u mě, honem na koupálko, strašný vedro, peníze na vstup jen tak tak (všichni se tomu zatím jenom smějem, ale jak dlouho?), koupání, opalování, létající talíř, mazání zad, spálená záda, moje teda, pár rozhovorů a lichotek, myšlenky na rty, na polibky, cesta domů. Doma večeře, na icq další rozhovory. Řekli jsme si víc.
"Piš, piš víc, ráda to čtu", jsi tak milá.
Zvláštní dva dny. Myslím, že moc zvláštní. Z jednoho pohledu dobré dva dny, ale z druhého špatné dva dny.
V noci pak ještě dlouhá sbohem a dohadování se s Evou.

Záda mě pálej, v hlavě mám strašnej bordel...Já dycky tu hlavu někam dám a srdce s ní.

Rytmy posledních dnů

2008-07-30T11:05:00.002+02:00

DJ Q feat MC BONEZ - YOU WOT

css-move

Burga boy -If I

Pondělí - ráno

2008-07-28T07:44:00.002+02:00

Myslím, že sem toho moc psát nebudu. Věcí se stalo dost, nemám ted moc čas sem něco dávat. Pořád jen fotím, mám na to teď čas. Takže vlastně čas nemám. Eva je pryč. Už tedy asi doma, ale z mýho života zmizela celkem bez protestů. Nebyla schopná mi ani napsat SMS , že byly na mistrovství třetí. Chápu, prostě se k sobě nehodíme. Říkal jsem, že se to ještě ukáže jak je to s tou láskou.
Svůj počítač mám v opravně, zlomenej prst stále bolí. Byl jsem už konečně plavat, opálen nejsem stále. Byl jsem fotit v polsku. Těším se na open air. A Velu odjíždí v září. Radek je v USA, Ondru jsem neviděl dlouho. Ale brzo zase uvidím. Jsem sám a tak je to asi správné. No ne? Nemůžu přeci něčí bejt, já jsem já!:o)) Jen žertuju. Někdo si mě vemte. No, tak kdo?

V KOSTCE MOJE DNY SOUČASNÉ

Ráno ve Svobodě

2008-07-21T07:03:00.009+02:00

SMS

2008-07-21T07:02:00.000+02:00

Moje anturiová noc

2008-07-20T04:09:00.004+02:00

Obrazy z Obscene Extreme 2008

2008-07-17T07:29:00.027+02:00

rytmus mého dnešního rána

2008-07-15T07:00:00.000+02:00

Stereo Sushi - Teriyaki

Kamarádka mi prozradila tuhle podobu...!o)

2008-07-08T14:20:00.002+02:00

Dája měla narozky

2008-07-07T06:51:00.017+02:00

1.7.2008

2008-07-01T19:15:00.000+02:00

Večer na noční, práce, já budu pracovat no. Skoro celý den s Evi, dyž ona je tak měkounká, voňavá, užeru se po ní asi. Moje Asta ji má ráda, skorem každej ji má rád. Až zjistí, že má i na lepší než jsem já, tak mám po legraci i po Evi. Hmm. Modlete se semnou, že lepší není nebo že lepší nebude chtít...

30.6.2008

2008-06-30T19:13:00.001+02:00

Nedávám to bez ní, nedokážu říct úplný s bohem. Navíc v boha nevěřím. Budu si jen muset zvyknout na její způsoby když se nehodlá alespoň trochu přizpůsobit. Krásná nedělní noc a pondělní válení.!:o) Stejně tě zbožňuju Evi

26.6.2008

2008-06-26T19:22:00.001+02:00

Tak úžasné, všechno. S Evou jsme se rozešli. Prej za čas třeba. Prej blok a slzy. Moje slzy, ano, slané až bída. Jsem na dně, zase. Z Vás. Vždy. Proč? Odjela jsi pryč, mě jsi nic neřekla. Cejtím se jako idiot. Snad miluju, snad mám jen moc rád. Dřív. Dřív než ona. Žárlím, na všechno co je kolem ní, když to nemůžu být já. A většinu času jsem to nemohl být já. Nic o ní nevím celý den, celý dva měsíce vím strašně málo. Až přijedeš, určitě se neozveš. Já nebudu mít čas. Nemám čas na život. Ona nemá čas na mě. Pořád otázky. Napadá mě jich tolik, spousta. Nevěřím, jsem nedůvěřivej, žárlím. Toužím, líbu, hladím. Málo. Všechno je to málo. Všechno to bylo málo. Dal jsem vše co umím a vše co jsem mohl. Nestačilo to. Pauza. Víme co to znamená. Víme.

Chceš mě mít? Měj mě. Ale proč si o to musím říkat. Jsem žárlivej imbecil. Sakra jsem si užíval, že jsi zrovna mě dovolila líbat tě a objímat. Jeť si a vrať se kdy budeš chtít.

Sbohem Evi, sbohem krásko s krásnejma očima a rtama. Sbohem prasátko

ještě jedna z toulek (foto drijú)

2008-06-25T13:14:00.000+02:00

Z toulek ve vedru (foto Radek)

2008-06-25T13:12:00.001+02:00

Po čase opět já

2008-06-25T10:47:00.002+02:00

Toulal jsem se ve vedru a Evi byla pryč

2008-06-22T18:28:00.006+02:00

Stále se toulám

2008-06-22T12:43:00.005+02:00

Krapet zase já (od radka)

2008-06-22T09:27:00.003+02:00

22.6.2008 - jsem idiot

2008-06-22T08:52:00.000+02:00

No, zase začít psát? A o čem? Jakej jsem idiot? Jak žárlím nejspíš na nic? Jak mě všechno naštve? Jak mi chybí Evi, když není se mnou? Jasný, tak o tomhle všem bych mohl psát nejspíš. Ale to já asi nebudu, radši. Jedinou veselou věc co jsem ze sebe včera večer dostal bylo: "Tak mi polip vejfuk". A na víc už jsem se asi nezmohl. Hodně jsem se omluvil, snad až si to zapne ten telefon, tak mi odpustí. Uvidíme . . .

Na čem si teď ujíždím ...

2008-06-20T21:52:00.000+02:00

yael naim - new soul

Yael Naim - Paris

Toulání se

2008-06-17T19:04:00.015+02:00

PivoFest 2008

2008-06-15T13:26:00.003+02:00

Rally Krkonoše

2008-06-15T13:25:00.006+02:00

Dvě ze zoo

2008-06-15T13:23:00.002+02:00

Chyceni při Nočních vyjetostech

2008-06-09T15:19:00.002+02:00

tam u kašny jsem já a drijů, masakr
(vyfoceno webkamerou humláku)

Hluk Luk a převážně jedině Vyxlaj Want

2008-06-08T12:18:00.012+02:00

Plachta

2008-06-08T12:17:00.000+02:00

Výlet s Ondrou

2008-06-08T12:12:00.006+02:00

Focení s Joklinkou

2008-06-05T20:17:00.003+02:00

Noční ujetiny

2008-06-05T19:41:00.010+02:00

Společné téma: Výlohy

2008-06-04T01:37:00.005+02:00

Nalezená zákoutí z pondělního Trutnova

2008-06-04T00:40:00.010+02:00

1.6.2008

2008-06-02T00:09:00.002+02:00

Focení s Macinkou

2008-06-01T19:13:00.006+02:00

Je noc a já hledám

2008-06-01T00:48:00.002+02:00

Estelle - No Substitute Love

Estelle- more than friends

estelle-just a touch

Takhle jsem se díval na Prahu v pátek

2008-05-31T23:46:00.014+02:00

Ona je uplně neuvěřitelnáá

2008-05-29T18:07:00.000+02:00

Noční pokoj

2008-05-27T01:13:00.002+02:00

25.5.2008

2008-05-26T23:11:00.001+02:00

Nakonec z té nespavosti byly dny tři. Protože v pátek pod Máj, šel jsem jen kvůli Evi. Nebýt tam ona, silně bych se nudil. Pak šla tancovat a to už jsem se nudil moc. A začal jsem i usínat. Vlastně jsem pak prospal celou sobotu.

Přes den se nic nestalo. Šel jsem s Pájou na procházku. Mluvili jsme a mluvili, já o Evi ona o Petrovi.

Nesnáším lhostejnost, ignoraci a netečnost. Ach jo.

Teď je zase pozdě. Skoro jedna. Oddávám se filmu 8 ½ od Felliniho. A zřejmě budu muset pustit něco jiného nebo zase neusnu. Je to strašnej obrazovej masakr.

Sjíždím jí to líbko jako malej blbeček, dost s tím. Jsem už velkej, ne? 8 ½ jsem vypnul, dám si na to nějakej klídeček. Pustím raději nový díly Simpsnů, nemůžu si dovolit zase nespat. Zítra Evi, tak se těším a budu doufat, že já jsem ten šampion.

Sakra bavilo by vás někoho tohle pořád přepisovat do počítače? Už mě napadlo, že vám to sem budu fotit, ale pak mě napadlo, že to uvidíte jak píšu, jako jak doopravdy píšu. To by se mi mohlo vymstít. Takže stále přepisuji, to jsem tím chtěl říct. Ale zase bych sem vám mohl něco nakreslit. Kecám, já neumím kreslit. Jako se pandy v zajetí nepářej. Blbost.

Od své přítelkyně mám na ruce šílenou modřinu. Prostě mě mlátí. Kdybych za každou ránu od ní dostal raději polibek, už jsem dávno s infekcí na kožním. Život si halt tak nějak nemůžeme vybrat no.

Zase odjede na soustředění a moje tělo dosáhne regenerace. Ale co duše, mm?

Dobrou noc

23.5.2008

2008-05-26T23:10:00.000+02:00

Zase velmi brzo k ránu. Nemůžu spát. Ani včera jsem nespal. Za minutku mám film Across The Universe, tak se těším, pustím a u toho snad usnu. Pak bude i Darjeeling Limited, na to se taky moc těším. Sic jsem to už viděl v kině, ale masakr to byl. Pouštím Across a loučím se, hned jak začne formálně nový den, zase něco připíšu. Dobrou noc

Ne, u toho se nedá usnout. Miluju Beatles, u každý pitomý písničky mám kusí kůži. Pane bože. Come to gether, Let it be. Začalo to Girl, neusnu, už nikdy nechci spát.

4am, stále nespím. Zpívám si Dear Prudence. Ty šedesátky musely dát člověku docela zabrat si myslím.

Láska je dávná, láska je mladá. Láska je vše, láska jsi ty. Je to tu, láska mě pronásleduje. Nedává mi spát. Nech mě, nech mě jít spát. A třeba o tobě snít.

Chtěl bych umět kreslit. A i fotit a psát. Chtěl bych vlastně umět cokoli, ale konečně pořádně.

Pomalu svítá. Zvláštní. Co to se mnou je? Už dva dny jsem nespal. Obloha mění barvy. Z černé na modrou, z modré na šedou a ze šedé na bleděmodrou. Jahodová pole navždy. Nic můj svět nezmění.

Jai guru deva om

5am, pomalu ale jistě už je prostě ráno.

Vše co potřebuješ je láska. Láska je vše co potřebuješ. Další film u kterého mi upadla slza.

Pouštím Darjeeling, snad mě to uklidní, uvidíme. Kupodivu stále nespím. Je to zvláštní. Takhle se cítím strašně sám. Všichni ještě spí, jen naše pesa ne, přišla za mnou se podívat, jako to dělá vždycky takhle k ránu. Taky toho moc nenaspí, kráska jedna černá. Takže nejsem sám, mám tu psa. A někde v Pilníkově je ještě Evi. Ta bude za chvíli vstávat asi. Je šest ráno. Už budou pohádky.

Později, už za dne formálního:

Přes noc jsem se prokousal skrz spousty filmů. Teď si pouštím Útěk do divočiny. Na slova Mirky Spáčilový jsem nedal. Je skvělý. Jsem unešen.

Nafotil jsem v noci pár fotek, kouknu na to a nacpu sem něco. Stále Útěk. Má to 2 a půl hodiny. Jenom dobře. Jako tlustá kniha, příběh hned tak neskončí.

Otevřená pusa. Jenom zírám. Neuvěřitelnej film. Sean Penn se teda vytáhnul, opravdu. Ten kluk tam prostě umřel v tom „kouzelným autobuse“. Určitě se na tenhle film podívejte.

Jenom tak z neděle

2008-05-25T21:57:00.002+02:00

Obludnosti z nespavosti

2008-05-23T14:14:00.008+02:00

22.5.2008

2008-05-22T22:50:00.001+02:00

Pozdě v noci, spíš k ránu tohoto dne:

Láska je sakra divná. Dělá nám to schválně, že? Spojuje lidi, kteří spolu nemají být nebo vlastně ani nemůžou být. Koukám na Pokání, nemůžu spát (vlastně jsem potom už ani neusnul). Ještě že můžu psát. Jediný štěstí. Co bych dělal bez psaní? Filmů a nebo bez lásky? Hm? Láska je prý poznat i z fotek. Ale jen když někdo chce. Pořád Pokání, pane bože to je film, proč. Proč jsem si ho teď pouštěl.

Někdo mi už jednou řekl, že je nerad smutný, že není jako já, že mě to baví být smutný. Baví? Já spíš nějak nemám na vybranou. Z čeho mám být veselý? No? Řekněte někdo? Já Vás poslechnu. Nejde to. Život je takovej prapodivnej no. Přijdu si jako loutka. Někdo tahá za ty provázky a já si myslím,že ne. Že jsem pánem svého života i osudu. Nevím čemu věřit, co dělat a co si myslet.

Pořád jen píšu. Doufejte se mnou, že mi to pomáhá. Protože jestli ne, tak plýtvám energií, tužkou, časem i papírem.

Zmínil jsem se tady o lásce. Znáte to, to šimrání v břiše při polibku? Závratě a motání hlavy. Každý to má jinak. Kdo při polibku nic necítí, tak má zítra výročí zlaté svatby nebo toho druhého nemiluje. Sebe se ptej.

Už mě od psaní bolí hlava, zase se natáhnu a budu koukat na to Pokání, ano? Souhlasíte se mnou? Kdo ne, tak má smůlu, je to přece jenom moje věc. Ale bylo od Vás hezký mě alespoň politovat. Jsem ospalý a někdo mi nedává spát, trápí mě.

Přeji dobrou noc (jak už jsem napsal, nespal jsem)

Později téhož dne:

Kavárna, káva. Dnes nějak bez novin. Pustil jsem si film, už ráno, Cloverfield. Docela masakr. Natočený jen obyč domácí kamerou. Hele fakt nářez. Začíná to večírkem. Všichni kalej jako prasata, znáte to. A pak něco spadne na NY. Běží hned do ulic, na nějakém mostě všechny zabije obří ocas nějaký ještě obrovitější potvory. Nechtěl bych být v téhle situaci nalitej, opravdu ne. To stojí za vidění tenhle film, opravdu. Ty krávo, masakr. Jaktože pořád všude funguje elektrika? Hláška: „Počkej, ty znáš supermana? Ty ho znáš taky? Pane bože, jaký souznění. A znáš i Garfielda?“ Teď je v metru zmasakrovala nějaká hmyzí potvora. Asi v 60. patře nějakého baráku přelézají na druhý barák, který se zřítil a opřel se o ten první. Ženou se za Beth. A, kupodivu mrtvá není, má jen pod lopatkou zabodnutou nějkaou tyč.

21.5.2008

2008-05-22T22:47:00.000+02:00

Dopoledne. Pár topinek s marmeládou a káva. V telce Simpsnovi, na notesu idnes.cz. SMS žádná, nikdo mi prostě nepíše. Evička přijede už dnes, nebude na mě mít vůbec čas. Jsem chudák, co?

Venku je sakra hnusně. Zítra už prý nebude (a bylo). O víkendu fotky, spousty fotek, tedy snad. Herečka jedna.

Co dnes dělat? Rozdýchávat včerejšek? By šlo. Ne, spíš se budu učit. Ach ty filmy. Včerejšek. Vůně, déšť, MHD, SMS. Proč jsem musel tolik zmoknout? Pršelo tak, že jsem měl až rty vlhký a napuchlý.

To silný kafe co jsem si udělal mi zase rozbouchalo srdce. A motá se mi hlava.

Jedna kazeta se Simpsnama skončila, pouštím další. No ano, VHS ještě existuje. Není to krásný?

Brouzdám po netu. Koukám na galerie přátel a lidí. Dostal jsem se na galerii bývalé přítelkyně. Má nového přítele. Snad se ano nemusím vyjadřovat. No děs hele. Omluva.

Na www.fotoroman.cz hezká reportáž z Thajska, doporučuji. Na www.lukasdvorak.net ve PhotoTestu nové fotky. Zvlášť Katarina je hustá. Jukni.

Mám další dvoje focení. Paráda. Holky jedny neposlušný.

Kung-fu mlátička Zakázané království. Kouzelný, jak oni létají vzduchem. Ty pohyby. Neskutečně neskutečný. Blbost velkého kalibru. Co by o tom asi napsala Mirka Spáčilová? Té by se to asi líbilo.

Zase trochu z dnešního dne

2008-05-21T14:19:00.007+02:00

20.5.2008

2008-05-21T12:07:00.001+02:00

Noviny na netu. Nějak mě chytl nezájem. Čtu trochu o festivalech. Abych věděl co jsem všechno už prošvihl. Na ajsku Pajka. Vždycky mě rozseká. Prý stále …, no ano. Je to už dávno. Tenkrát mi sněhovou kuličkou rozbila foťák a já skoro půl roku neudělal fotku, byl jsem nějak smutnej. A prej si se mnou nemůže psát. Ona má teď šílenýho žárlivce. Kdežto moje Evička, ta je flegmatická jak hroch. Ale krásná.

O čem psát? O čajovně? To ne. Tam mají jen čaj, pro mě vždy jasmínovej radši. Pro ostatní jsou tam polštáře a otupující ticho. A pár dalších věcí, který už se sem vůbec nevejdou.

Posledních pár dní není moc hezky venku. Žabky mi smutně leží v chodbě a kraťasy jsou taky teď dost na nic. Ne že by mě počasí nějak ovlivňovalo náladu, ale co si budeme povídat, je to na hovno takhle prostě.

V čajovně. Packa stříbrné opice. Prý je vzácný a trhá se jen v dubnu. Fuj, takhle jsem si vždycky představoval chuť bolehlavu. Všichni víme kdo ho tenkrát musel vypít, že? Je to opravdu hodně hořký. V. to chutná, nechápu.

Později toho dne:

cenzurováno

Simpsnovi. Umm, podivný díl na dnešní den. Ta vůně. Dnešní den je to samá vůně. Mám doma novou kolekci parfémů. Musím je roztřídit. Na sobě jich mám za dnešek až moc. Snad až moc. Člověk nikdy neví.

Už zase slyším zpěv ptáků.

19.5.2008

2008-05-20T13:53:00.000+02:00

Dopoledne. Pustil jsem si znova Fontánu. Nemůžu z toho filmu. Opravdu. Po půl třetí čajovna. No uvidíme. Film skončil a zase čumím do blba. Je to nářez, ne že ne. Skvělá hudba.

Jsem po obědě a přesto mám hlad. Křičí tu dítě. Právě dokoukalo, už po milionté, Želvy Ninja. Divím se mu, opravdu.

Mám divnou náladu. Pořád koukám do blba, přemýšlím. Ale vlastně ani nevím nad čím. Nad Váma? Nad sebou, nad tebou. Asi ano. Stále stejné otázky. Hned na to stále stejné odpovědi.

Dítě mi rozložilo Rubikovu kostku. Mých námitek nedbaje. Už to nikdy nesložím zpět.

Vraťme se k otázkám a odpovědím. Stále se ptám. Ty víš na co. Ale pochybuji, že to tady čteš. Odpovědi dostávám stejné. Je to lepší. Jsi úžasná a čas máš všechen ode mě. Ty jsi teď pryč a já strádám. Ty běháš a já dlouho spím. Ty spíš a mě to teď vůbec nejde. Ale jinak jsem šťastný. Těším se na tebe, na tvé rty. I na tvé občasné mlčení.

Věčný život z mízy stromu života. Je to vůbec výhra, být tady věčně? Možná taky ne co? Co kdyby si Eva tenkrát ukousla ovoce ze stromu života a ne ze stromu poznání? Co by se změnilo? Um? Evičko, já ti to říkám pořád, že jsi trouba.

Totální blbost,ale snad to pobaví. Nápověda: je to můj pokoj

2008-05-19T22:41:00.001+02:00

Vylepšil jsem si pokoj

2008-05-18T20:33:00.004+02:00

Text téhle písně jsem kdysi měl napsanej v pokoji na stěně

2008-05-17T09:56:00.001+02:00

The Beatles - Girl

Rytmus sobotního dopoledne

2008-05-17T09:53:00.001+02:00

John Lennon Happy Xmas (War is Over)

I po těch letech co tohle znám, mám pořád husí kúži když to slyším. Poslouchejte slova. Vím, že nejsou Vánoce, ale tahle není jen o Vánocích přece

Imagine a tribute to John Lennon 1940-1980

Bez něho, kde bych byl? Ochuzen a neztratil bych tolik slz

The Beatles - Can't Buy Me Love

ta je moje prostě....

Další song "zkus hádat"

2008-05-16T09:48:00.002+02:00

Barbara Lewis - Hello Stranger

Já ti Vám ani nevím proč to sem pořád dávám. Chci prostě aby ti, kdo sem pravidelně chodí, věděli co zrovna poslouchám a jakou mám třeba náladu. Snad to poznáte jak mi asi je, um???

Skoro slzy u tohohle songu, kdo ví proč ...

2008-05-16T09:31:00.000+02:00

Arctic Monkeys - Baby I'm Yours

Jen hádej ...

2008-05-15T23:05:00.000+02:00

A tady já z téhož dne

2008-05-15T23:02:00.004+02:00

Ze slunečního házení si talířem

2008-05-15T22:59:00.006+02:00

13.5.2008

2008-05-15T10:59:00.001+02:00

Park a PhotoArt. Posléze i Mladá Fronta, jak za mnou v trafice řekl jeden pán, MF Dnes. Všude tu poletují děti. Pan Jahoda si přišel vyfotit park. Teda myslím, že je to on. Na něj mi to, ale moc nesedí. Obchází tady jako když má hlad. Tady žádný kanály nejsou, pane fotograf. Jo, je to Jahoda. A ani si mě nevyfotil, jak tady sedím, bosý pod stromem a zapisuji si myšlenky.

Řeknu Vám, tenhle víkend byl náročný. Eva mi málem přivodila infarkt, Bike Hall skoro taky. Stovky fotek, nový lidi. Na jedno oko ještě šilhám a hlas mi pořád dobře neslouží. Už ho mám skoro jako Eva.

Přišel jsem na to, že moc chytrý děti hra na schovávanou moc nebaví. Schovají se tak dobře, že je nikdo pak nenajde a musí se ukázat samy. Docela nic moc, ne? Geniové to nikdy neměli lehký.

Hudba posledních dnů

2008-05-15T10:31:00.002+02:00

Robots in disguise - "La nuit"

ROBOTS IN DISGUISE - GIRL

Ashlee Simpson - Outta my head

Klaxons-As Above So Below (JUSTICE remix)

Další fotky z bajků

2008-05-12T22:48:00.017+02:00

Bike Hall Contest 2008

2008-05-11T23:44:00.005+02:00

11.5.2008

2008-05-11T21:33:00.000+02:00

Ve vlaku z Brna. Teď stojíme v Pardubicích, všechno je divný. Celý den mi není dobře, vynechává mi hlas. Ráno jsem viděl Evu na mostě s Matesákem. Později jsem tedy uvěřil, že to nebylo ona. Mám za sebou BikeHall, celkem slušný. Ze závodů nemám nic, dal jsem si fotocontest. Fotili jsme se s úplně cizíma lidma. Některý to bavilo, některý moc ne. Mě ano. Poznal jsem Lenku z Vrchlabí. Milá holka. Viděl jsem spousty známejch i neznámejch lidí. Pochopitelně to celý byla modní přehlídka a ještě se to odehrávalo snad jen venku. Tam, před vchodem. V sobotu návrat domu kolem čtvrté, v šest vstávačka do Brna na příjmačky. To jak mi bylo blbě z nevyspání asi pominu, to je celkem jasný. Ještě tedy k tomu to vynechávání hlasu. Docela to i bolí, řekl bych. Ne, nic říkat nebudu už...Pak teda ten incident s Evičkou, představte si jak jsem ji hned takhle po ránu nenáviděl. Šíleně moc. Doufám, že jsem se spletl. Tak, rozjezd a do HK, pak TU. Spousty SMS a bab. Připravím sem fotky z bajků. Oukej? Je jich moc, chvilku to potrvá.

Poznal jsem tam toho kluka co se mu líběj moje fotky. Milé. Spousta lidí mě oslovovala jménem aniž bych já znal to jejich. Taky úsměvné. "Áááá, tady jste. Co, my se známe? To ne, ale určitě jste tam kde máte být."

Ve vlaku mi moc psát nejde. Strašně to se mnou hází.

Tak už hradec, slečna ve vedlejším vagónu má na okně potkana v kleci. Milé, takhle na výlet. Už se těším domu, mám toho opravdu dost. Brno je moc hezký město. Nemám rád vlaky. Všechno je v nich tak umaštěný a lepí to. Bože. Nechci to ani vědět co to je. Vlak je narvanej jako prase. Kupodivu jsem našel prázdný místo a mohl jsem zapnout i počítač. Číslo od Adélky stále nepřišlo. V podstatě mi nepřišlo vůbec nic. Evička asi nemá čas, klasika, no a ostatní si třeba myslí, že nemám čas já.

Evička

2008-05-07T12:08:00.001+02:00

Z výletu přes červeňák

2008-05-07T12:06:00.004+02:00

Deník z 6.5.2008

2008-05-07T11:46:00.001+02:00

Dnes trochu jinak. Sedím v opuštěném vagoně, kousek od Niv. Cestou jsem minul pár vagonů úplně spálených. Bydlí tady bezdomovci. Proč se to neřeší, nikde se o tom ani nepíše. Řeší to město vůbec? Nikde jsem o tom vůbec nic neslyšel. Všude krabice od vína, krabičky od cigaret. Ono se jim asi nežije tak špatně. Dyť jsou absolutně svobodní.
Z tohodle výletu sem dám nějaký fotky. Vzal jsem to přes červeňák, cestičkou, kterou jsem nikdy před tím ještě nešel. Evička je teď asi v knihovně a nudí se. Dnes večer kino, Jan Saudek. Asi bych měl jít. Teda měli bychom jít. Už jsme na to dva. A ještě jsem to neviděl.
A střepy. Všude je jich tu plno. Ony ty okna člověka občas opravdu serou. Inu, člověk někdy nemá dost střepů.
Je pár věcí, které sem nemůžu napsat, viď Veru? Život je plnej špatnejch věcí. Co nadělat, někomu prostě stačí jen věřit. Mě by to nestačilo. Slz bylo mnoho, teď už snad nebudou. Tak adié, přivez mi prosím bumerang a já na tebe budu vzpomínat.
Žena prý průměrně za den řekne 20 000 slov, muž 8000. To znamená, že Evička není ani žena ani chlap. A já? Já jsem tak asi žena a půl.
Občas přemýšlím nad tím mám-li ještě pořád o čem psát. Nejspíš to jsou bludy. Ale tak ať, nenutím vás to číst. Ale mě to baví, zřejmě. Koho zajímám, tak se o mě něco dozví, koho nezajímám, má o důvod víc abych mu byl lhostejnej. O tom ví Sára až dost, že?
Lidi, pořád nad Váma přemýšlím. Znám Vás tolik, na každýho z vás si občas vzpomenu. I na lidi co už vůbec nevídám. Znám místa kde jsem s váma byl, kde jsem vás potkal a tak.
Ptáci zpívaj, vítr šustí ve stromech, slyšíte to taky? Takhle zní příroda, no ne? Až na ten traktor, ale co, na ten časem zapomenu.
Otázek je moc a slov taky, ale těch odpovědí je pořád málo. Stále jsem nepřišel na to, co je smyslem života. A co je láska. No na to už vlastně asi ano. Už jsem miloval a snad i byl milován. Sice tedy jen krátce, ale asi byl. Pokaždé někým jiným, bohužel. Ale od začátku až do konce svojí maminou. Je zvláštní člověk. Děkuji ti.
Ano, sentiment, ten ke mě patří. A teatrálnost, mírně i choleričnost. Flegmatičnost, no tak na tu začínám být už pomalu cholerickej. Ale i tak je vesmírně kouzelná. A ty hluboký uhrančivý oči. No, někdo se halt vytáhnul když tě vyráběl, Evičko.
No nejsou vlaky úžasný? Ty bandasky na lidi. Co příběhů se v nich už stalo. A ještě stane. Co já jich v nich zažil. No nespočet.
Dvestě ve vestě a na výlet. Dyť ono to stačí, ne? Kde jdou ty časy, kdy se chodilo jenom pěšky? S rancem a buchtama. Do druhého města tři dny chůze. Složitý, ale celkem krásný. Dnes už nesmysl. Ale někdo to třeba takhle ještě dělá. Život je krásný.
No nic, vyrážím do civilizace. Teda do centra, mezi lidi. Ale jo, do civilizace, můžu to tak říct.
Tak jsem si dal pivko. Skoro čas oběda. Koupil jsem si Cestu do fantazie, pohádku pro všechny co jim je deset nebo jim deset někdy bylo. Mě snad bylo, kdysi. Před 11ti lety. Letí to, kurňa.
Dave Grohl má šmrnc. Z Foo fighters. Už vypadá jako Kurt Kobain. Snad se jednou taky nezastřelí. By byla další škoda myslím. Bicí vyměnil za kytaru a mikrofon. Myslím, že mu to jde. Je to borec.
Za chvilku Evička, asi mě zase zmlátí. Div není větší než já, kosatka jedna.
Venku zase přenádherně. Život není zase tak špatnej jak jsem si myslel. Ještě aby se mi podařilo dodělat věci, který potřebuju a musím dodělat. A vše bude v naprostém pořádku. Nebudu mít hlad, budu mít čím fotit, kde bydlet a pracovat, koho milovat a někdo bude milovat mě. No jasný, to je smysl života. No ano. Držte mi palce, prosím. A kdo tohle dokázal a má, je šťastný? No asi ano, ne? Měl by být. Co člověk ještě potřebuje? No nic. To je vše. Zbytek už je jen zábava. Vidět spousty krásných i ošklivých věcí. Vědět spoustu krásných, důležitých i ošklivých věcí. Znát spoustu lidí. Mít kamarády i nepřátele. Mít děti a třeba psa nebo kočku. Chatu kam jezdit pracovat nebo jen tak odpočívat. Mít dobrou hudbu do uší. Mít a mít. Jo, chci tohle všechno mít. A taky tu malou nefritovou opičku. Škrabku na led a mapu světa v přihrádce u auta. A sluneční brýle abych neviděl jak Slunce krásně svítí na svět.

Kdo miluje, ten píše po zdech.

Doplňuji deník...tohle je z 5.5.2008

2008-05-07T10:36:00.002+02:00

Kavárna, káva, Mladá fronta. Po mírné odmlce. Dříve než se vrhnu na obvyklé povídání, v MF Mirka Spáčilová píše recenzi o filmu Paříži, miluji tě. Velký lok silné kávy, radši dva nebo tři a jdu si to přečíst. Úplně se bojím co zase vyplodila. Hmm. Asi neměla moc prostoru. Jak sama napsala: "Mistr se pozná i na malé ploše." Mirka tedy mistrem rozhodně nebude. Polovina těch krátkých filmečků prý nestojí za řeč. Mirka halt není velkej řečník. Zase prostě zapomněla komu je ten film určený. Pořád stejné chyby Mirko. Zapiju tě radši tím kafem.
No nic, dnes jen krátce. V Ona dnes přehlídka plavek. Musel jsem to hned zavřít.