Kavárna,káva. Dočetl jsem Snílky. Chce se mi plakat, ale nikdo by mé slzy nepochopil. Tak rychlý a smutný konec jsem ještě nečetl. Cinémathéque plné emocí, slz, dýmu a smutku. Art kino jak má být. Včera já, v kině Vesmír, Andalúský pes a potom Nenápadný půvab buržoazie, film plný cigaret, nesmyslů, starých šatů a vražd. I přesto velmi milé.
Snílci. Opravdu krásná kniha (i film), doporučuji. Gilbert Adair- Snílci a film natočil Bernardo Bertolucci. (Paříž, bohéma, mládí, šedesátejosmej, sex, drogy, filmy, umění na 200 stranách).
Zajímají mě divní lidé. Z okna kavárny na ulici zahlédnu divného pána a hned pomýšlím na portréty. Život je krásný.
Evoluce vždy začíná revolucí. To by mohl být rozchod, revolucí jakési evoluce. Každý člověk se rozchodem nějak změní. Viď?
Slunce svítí, prý i v Praze, ale tady je do toho ještě docela zima. Jaro zmizelo. To cítíte taky, ne? Včera i sněžilo. Hrůza. Bez šátku a jenom v džísce, utíkal jsem s Bárou na autobus po půvabu buržoazie. Taky jsem konečně dokoukal Ethernal sunshine a Přelet nad kukaččím hnízdem, oboje je moc, moc prostě. Ještě mám rest s Pianem, jsem bídák bídnej a hloupej.
Praha, čeká mě. Zase půjdu na Střeleckej ostrov, jako v říjnu s Radkem, bylo to kouzelný. On je teď v Anglii, chybí mi. Radku, chybíš mi, slyšíš? Ty výlety, to focení a bezstarostnost. Tenkrát jsme se ztratili na Žižkově, potkali divnou a nejspíš nemocnou kočku na Vinohradech. (dám sem nějaký fotky) Prošli komunistickou manifestací. Nadával jsem jim a policisté opodál se jenom smáli. Úžasný. Tahle Praha už není a asi nebude. Byl jsem šťastný, ten den. Byl to Fotomaratón, skončil jsem dvakrát osmý. Můj psycholog jednou první.
Hudba, 50.léta, Česko, úžasný. Takhle to u kafe prostě má hrát. Divný lidi? Jak se jich zeptat jestli bych je mohl vyfotit? Neumím to, zase jsem bídák.
Dívka ve žlutém tričku. Líbezná i přes mastnější vlasy. Ale sedí v zadu, bohužel. To triko je velmi milé. Ne, už se zase vyznávám, slíbil jsem, že tohle dělat nebudu. Jak se asi jmenuje? Ne, jména nejsou důležitá. Dávají nám je rodiče, nic o nás nevypovídají. I když leckterá jsou zvolena velmi trefně. Někteří zákazníci si nasazují sluchátka se svojí hudbou, moc nechápu. Ale jenom ti co sedí osamoceně. Už chápu. Příhodné znamení. Ale pro koho? Moc otázek, moc.
Opět dívka ve žlutém, odnáší si tác s pitím. Roztomile se snaží. Upřeně se na ní dívám, ona na mě nijak, natož upřeně, nedívá se vůbec. Vylije? Nevylila. Vrací tác. To triko. Chtěl bych ho. Sundávat z ní nebo pro sebe na sebe?
Tak vlajky vlajte a ty hudbo pěkně hraj. A tam je bláto a vypadá to, že tam je jaro. I Neckář je roztomilej, starej. Už. Sabinka v Praze je pořád smutná moc. Je mi jí líto. Musím jí nějak pomoci. Pomůžu ti,slibuji, vymyslím to.
V zrcadle vidím odraz televize. Zrcadla jsou zvláštní věci. Co depresí a štěstí už způsobila. Máte je doma? Někdo nemá? Takového člověka bych chtěl znát. Musel by to být zvláštní člověk, moc.
už půjdu domů. Nekoukla se.
Zajímají mě divní lidé. Z okna kavárny na ulici zahlédnu divného pána a hned pomýšlím na portréty. Život je krásný.
Evoluce vždy začíná revolucí. To by mohl být rozchod, revolucí jakési evoluce. Každý člověk se rozchodem nějak změní. Viď?
Slunce svítí, prý i v Praze, ale tady je do toho ještě docela zima. Jaro zmizelo. To cítíte taky, ne? Včera i sněžilo. Hrůza. Bez šátku a jenom v džísce, utíkal jsem s Bárou na autobus po půvabu buržoazie. Taky jsem konečně dokoukal Ethernal sunshine a Přelet nad kukaččím hnízdem, oboje je moc, moc prostě. Ještě mám rest s Pianem, jsem bídák bídnej a hloupej.
Praha, čeká mě. Zase půjdu na Střeleckej ostrov, jako v říjnu s Radkem, bylo to kouzelný. On je teď v Anglii, chybí mi. Radku, chybíš mi, slyšíš? Ty výlety, to focení a bezstarostnost. Tenkrát jsme se ztratili na Žižkově, potkali divnou a nejspíš nemocnou kočku na Vinohradech. (dám sem nějaký fotky) Prošli komunistickou manifestací. Nadával jsem jim a policisté opodál se jenom smáli. Úžasný. Tahle Praha už není a asi nebude. Byl jsem šťastný, ten den. Byl to Fotomaratón, skončil jsem dvakrát osmý. Můj psycholog jednou první.
Hudba, 50.léta, Česko, úžasný. Takhle to u kafe prostě má hrát. Divný lidi? Jak se jich zeptat jestli bych je mohl vyfotit? Neumím to, zase jsem bídák.
Dívka ve žlutém tričku. Líbezná i přes mastnější vlasy. Ale sedí v zadu, bohužel. To triko je velmi milé. Ne, už se zase vyznávám, slíbil jsem, že tohle dělat nebudu. Jak se asi jmenuje? Ne, jména nejsou důležitá. Dávají nám je rodiče, nic o nás nevypovídají. I když leckterá jsou zvolena velmi trefně. Někteří zákazníci si nasazují sluchátka se svojí hudbou, moc nechápu. Ale jenom ti co sedí osamoceně. Už chápu. Příhodné znamení. Ale pro koho? Moc otázek, moc.
Opět dívka ve žlutém, odnáší si tác s pitím. Roztomile se snaží. Upřeně se na ní dívám, ona na mě nijak, natož upřeně, nedívá se vůbec. Vylije? Nevylila. Vrací tác. To triko. Chtěl bych ho. Sundávat z ní nebo pro sebe na sebe?
Tak vlajky vlajte a ty hudbo pěkně hraj. A tam je bláto a vypadá to, že tam je jaro. I Neckář je roztomilej, starej. Už. Sabinka v Praze je pořád smutná moc. Je mi jí líto. Musím jí nějak pomoci. Pomůžu ti,slibuji, vymyslím to.
V zrcadle vidím odraz televize. Zrcadla jsou zvláštní věci. Co depresí a štěstí už způsobila. Máte je doma? Někdo nemá? Takového člověka bych chtěl znát. Musel by to být zvláštní člověk, moc.
už půjdu domů. Nekoukla se.
6 komentářů:
Roz(to)mile příjemné. Přistihla jsem se, že mi při čtení některých odstavečků cukají koutky.. :)
Hezky svět kolem sebe vnímáš.. A proto jsem tak zvědavá na ty fotografie.
zdravím :) nějakým záhadným způsobem jsem se dostala na tvůj blog. píšeš skvěle, je to poutavý, strašně blízký a milý.. a fotky.. tady také ztrácím slova.. sem se asi budu vracet ;)
...Snění snílka v bezvědomí...
fascinující...
lasko moje jediná..nemám slov a i číst mezi rádky uz jsem se dávno naucila..chybís mi..líbam te Múza
Včera v noci si mě tak krásně probudil a zárověň utěšil tím svým Neměj o mě strach,SPI! a dnes si se zase loučil....Tak proč najednou ta chata? Zveš mě na ni, ale vis co? Ted nee,az bude léto a telíčko ano?
Už mám letenku a ani nevím na jak dlouho odjíždím...rozloučení bude víc než nutné :))
...říkal si, že ti to všechno svým Ahoj ulehčím... a ulehčila ? Nemyslím si :(
D
U
H
A
Taky rád pozoruješ lidi jako já...?
Okomentovat