11.5.2008

Ve vlaku z Brna. Teď stojíme v Pardubicích, všechno je divný. Celý den mi není dobře, vynechává mi hlas. Ráno jsem viděl Evu na mostě s Matesákem. Později jsem tedy uvěřil, že to nebylo ona. Mám za sebou BikeHall, celkem slušný. Ze závodů nemám nic, dal jsem si fotocontest. Fotili jsme se s úplně cizíma lidma. Některý to bavilo, některý moc ne. Mě ano. Poznal jsem Lenku z Vrchlabí. Milá holka. Viděl jsem spousty známejch i neznámejch lidí. Pochopitelně to celý byla modní přehlídka a ještě se to odehrávalo snad jen venku. Tam, před vchodem. V sobotu návrat domu kolem čtvrté, v šest vstávačka do Brna na příjmačky. To jak mi bylo blbě z nevyspání asi pominu, to je celkem jasný. Ještě tedy k tomu to vynechávání hlasu. Docela to i bolí, řekl bych. Ne, nic říkat nebudu už...Pak teda ten incident s Evičkou, představte si jak jsem ji hned takhle po ránu nenáviděl. Šíleně moc. Doufám, že jsem se spletl. Tak, rozjezd a do HK, pak TU. Spousty SMS a bab. Připravím sem fotky z bajků. Oukej? Je jich moc, chvilku to potrvá.

Poznal jsem tam toho kluka co se mu líběj moje fotky. Milé. Spousta lidí mě oslovovala jménem aniž bych já znal to jejich. Taky úsměvné. "Áááá, tady jste. Co, my se známe? To ne, ale určitě jste tam kde máte být."

Ve vlaku mi moc psát nejde. Strašně to se mnou hází.

Tak už hradec, slečna ve vedlejším vagónu má na okně potkana v kleci. Milé, takhle na výlet. Už se těším domu, mám toho opravdu dost. Brno je moc hezký město. Nemám rád vlaky. Všechno je v nich tak umaštěný a lepí to. Bože. Nechci to ani vědět co to je. Vlak je narvanej jako prase. Kupodivu jsem našel prázdný místo a mohl jsem zapnout i počítač. Číslo od Adélky stále nepřišlo. V podstatě mi nepřišlo vůbec nic. Evička asi nemá čas, klasika, no a ostatní si třeba myslí, že nemám čas já.