Pojďme najít místo k procházkám. Místo, které nikoho neomrzí, ani mě. Na jednom místě moc dlouho nevydržím. Rok někdy prostě stačí.
Jedna kniha a její příběh zase končí. Je za mnou další rozchod. Budu čekat na další. Říjnem začíná kniha další a jiný příběh. Bude to už asi román, protože si v tom zahraje svoji roli hodně lidí. Velký rozpočet a velké nájemné. Zatuchlá schodiště a temné uličky, mnoho strachu, pár piv. Pár smutných srdcí za sebou nechávám a ještě nechám, trocha lásky zase bude, když to půjde. Polibky a snění za zdí.
Občas si na tu zeď vylezu, sednu si a nohy nechám plandat dolů jako dvě loutky, bude podvečer, vzduch klidný a teplej a já budu koukat do dálky, usmívat se a někoho držet za ruku. Pak se na toho někoho podívám, usměje se na mě a já na ní a budu vědět, že co dělám, dělám dobře.
A děkuji za polibky!
3 komentářů:
Původně jsem chtěla napsat k tomuhle postu celkem dlouhý koment, ale nemá to smysl. Jsou to jen slova.
Snad jen.. Oslovilo mě to.
Je mi z tohodle clanku smutno.Ale nastesti nas pribeh nikdy neskonci...bude stacit jedinej pohled....tesim se domu. Na cerny brejle,noviny a kafe ;)
Miluju
Duha
občas trošku srdcerváč..ráda sem chodím nakukovat.
Okomentovat