23.10.2009 k ránu

21.10.2009

22.10.2009 kdesi ve střední Evropě

Zbytečné telefonáty, o věcech které akorát bolí. Slova "miluji tě" tu vůbec nic neznamenají. Čekání na příchod o kterém víš, že nepřijde. Přemýšlení o tom co vlastně v životě chceme dělat, koho chceme milovat nebo alespoň můžeme. Kdo miluje nás a kdo na nás každý den myslí.

Na skříni u dveří mám nerozlepené dopisní obálky, které jsem našel ve schránce, nechci vědět co mi kdo píše.

V posteli ležím zabalen básněmi a melodiemi. Sním o světě tam venku a strašně se ho bojím. Chci žít ve svém a budu hledat někoho kdo v něm chce žít se mnou. Někoho kdo mi strašně chybí, koho nemohu najít. Jenže hledám pořádně? Tady nikoho přeci nenajdu, ale ven se bojím. Tak co s tím? Chce to najít odvahu a jít hledat, zvednout každý kámen a podívat se pod něho.

Hledám stopy, ztracené polibky, zmizelé doteky, vypařenou touhu a uschlé slzy. Kdybych tak mohl najít ty poslané smsky a napsané básničky, ty které jsem psával a ve škole rozdával.

Co to plácám, vždyť já vím kde je. Je tam a já si tady žiju ten svůj sen bez pravidel, dívám se z okna jak kolem letí červený balonek, letí po krásné modré obloze a na ní letí malé bílé letadélko a já nejdu ven abych ho chytil, prostě zůstanu uvnitř a nechám ho ulétnout. Nejdu ani za tygrem, který se schovává za oroseným sklem, chudák Tracy ho ztratil a já ho teď našel, teď to bude můj tygr, ale nevezmu si ho s sebou domů, nechám ho raději za tím sklem chodit dokola. Tracyho tygr je teď mým tygrem.

Tímto se naprosto upřímně vyznávám, že se bojím žít ten život venku. Jsem srab. Bojím se udělat něco pro to abych našel člověka pro život a hlavně abych našel život, ten svůj, kombinovaný se životem tam venku. A raději škrábu tady ve své komnatě něco na papír...