Theatralita a excentrismus

Láska?Na co? Je to nesmysl!Zamilujeme se i když víme, že to na konci bude neuvěřitelně bolet. I když víme, že to skončí a že to nemusí být hezký konec. Málokdy je to hezký konec. Tak jako ted můj konec lásky. Poslouchám drsnou hudbu, jsem smutný a vzteklý. Nenávidím, kousek lásky ještě zbylo. Všechno hezké je pohřbeno pod nánosy toho špatného, pod nánosy hádek, křivd a lží. Je to schované pod desítkami lží, pod podvody a žárlivostí. Nenávidím a miluji zároveň, jsem rozervanec a sám. Už nikdy nechci vidět, milovat a dotýkat se jejího těla. Pohřbila ve mě všechny city. Křičel sem a nadával sem, ano. Omlouvám se. Omlouvám. Ale nikdy bych neudělal to co udělala ona. Zlom, hranice, kterou sem ted musel překročit. Odjel sem z města, z města, které pro mě znamenalo už jenom ji. Bylo to dobře. Celých sedm měsíců musela trpět. Musela lhát a schovávat cit, které nepatřily mně. Cit, za který sem ji nenáviděl a stále sem jí opakoval, že to tak je, nepřiznala pravdu. A teď konec, theatrální a excentrický. To jsem přesně já, takový jsem. Spletla jsi se, měla sis to uvědomit dříve. Říkám S bohem. Miluji.