Zápisky z bločku

Kavárna, káva a rybízovej bazén. Cigaret už jen pár. Teď vypadly pojistky, podruhé už. Myslím na ni, je v Praze, taky tam prší, je smutná, teď mi od ní přišla SMS, je úžasná. Není tajemná, je poddajná, je taková jakou si ji uděláš ta Praha. A taková s jakýma lidma v ní jsi. Musím do knihovny, mám těžkou tašku. Plnou nepřečtenejch knih. Pořád čtu Snílky. A sním. Pořád koukám na filmy a bez ní. Závidím ti, ty ji můžeš milovat. Taky ji miluju, ale jinak. Nežiju v ní. Miluju i Paříž. Ona však nemiluje mě. V srpnu mě nenáviděla.
Chybím ti a ty chybíš mě. Je to tak. Přijedu, brzy. Ještě jsem tě nikdy neviděl, ale je to tak jak říkáš ty. Ty víš. Uvidíme do jakýho městě mě osud zavede. Snad k tobě. Přál bych si to. Múzo.
Jaro. Pořád ho očekávám. Zatím se projevilo jen na pár dní. Donutilo mě zase psát. Bude to snad někdo číst a dočte to třeba i do konce? Ty určitě. Ty jsi jediná záruka toho, že to nepíšu zbytečně. Ještě je tu Duha, ale s tou je to všechno jinak. Snad na mě někdy myslíš. Snad mě máš ještě pořád ráda. Jsem jakej jsem. Impulsivní a složitej. Pro tebe nevhodnej. Ale dost. To je minulost. Bude snad někdo žárlit? Mohl by. Prosím. Polechtá to moje ego.
Jsem snílek a chci jím být. Je to úžasný. Izoluje mě to. Jsem jiný a dělá mě to ještě jinačím. O tom psát ale nebudu. Dívky. Ano. Je jich moc. A jsou krásné. Krása je zvláštní věc. Nebudu se tady vyznávat. To bych na sebe prásknul moc. Každej ví svoje. Ale ženské tělo, se všema záhybama, to je tak krásná věc. Co já bych tady na tom světě bez Vás dělal? No povězte. Umřel bych. Tak je to. Jen Vaše přímá společnost je něco tak omamujícího. Děkuji za Vás. velmi mnoho. Jste inspirací, láskou a posedlostí.
"Je to Praha, taková jakou ji miluju a vždycky budu." Tohle kdyby někdo někdy řekl o mně. Um. A myslel to tak. To by bylo krásný. Nemusím se bát? Myslíš? To je milé. Víš? Tak tedy když víš, je to ještě milejší.

Starosti. Pro jiného blbosti. Člověk si moc nemůže vybírat (..)