Tak úžasné, všechno. S Evou jsme se rozešli. Prej za čas třeba. Prej blok a slzy. Moje slzy, ano, slané až bída. Jsem na dně, zase. Z Vás. Vždy. Proč? Odjela jsi pryč, mě jsi nic neřekla. Cejtím se jako idiot. Snad miluju, snad mám jen moc rád. Dřív. Dřív než ona. Žárlím, na všechno co je kolem ní, když to nemůžu být já. A většinu času jsem to nemohl být já. Nic o ní nevím celý den, celý dva měsíce vím strašně málo. Až přijedeš, určitě se neozveš. Já nebudu mít čas. Nemám čas na život. Ona nemá čas na mě. Pořád otázky. Napadá mě jich tolik, spousta. Nevěřím, jsem nedůvěřivej, žárlím. Toužím, líbu, hladím. Málo. Všechno je to málo. Všechno to bylo málo. Dal jsem vše co umím a vše co jsem mohl. Nestačilo to. Pauza. Víme co to znamená. Víme.
Chceš mě mít? Měj mě. Ale proč si o to musím říkat. Jsem žárlivej imbecil. Sakra jsem si užíval, že jsi zrovna mě dovolila líbat tě a objímat. Jeť si a vrať se kdy budeš chtít.
Sbohem Evi, sbohem krásko s krásnejma očima a rtama. Sbohem prasátko
4 komentářů:
Těšila jsem se na další z tvých zápisků. Mám je ráda. Ale tohle.. tohle teda ne.
Co na to říct, aby to nebylo klišé? Nevím.
Buď zas šťastný.
Zlato, snad budeš brzy zase šťastný a budeš se na svět usmívat tak, jako dřív :o*
Veruš
Nazdar mazliku. Čoveče, to mě moc mrzí. Taky mě mrzí ten včerejšek. Měl jsem ti dát vědět dřív. Mohli jsme posedět a tak. Sorry kamaráde. Drž se a až budu mít cestu přes TU, tak se ozvu. Ozvu se dřív neboj. Zatím ahoj
http://www.youtube.com/watch?v=y49zZhNMIEk
Snad už je trochu líp :)
Duha...
Okomentovat