7.8.2009

Přijde chlap k doktorovi, že prý má deprese. Že život je tvrdej a krutej. Že se cítí v tom hrozným světě úplně sám. Doktor povídá, že léčba je snadná: "Do města přijel slavný klaun Pagliacci. Zajděte se na něj podívat. To by vás mohlo postavit na nohy." Chlap se rozpláče: "Ale doktore, já jsem Pagliacci."

Tak asi takto dámy a přátelé, marnost nad marnost. Zkrátím to raději: hloupé a smutné holky, ale co, já se snažil.

Mám teď spousty, řekl bych. Takže se těším čtení novin, sledování všech zpráv a neskutečně si to užívám. Poznávám nové ulice ve městě a divím se, že tu takové máme. Dívám se po lidech a přemýšlím o nich.

V kinech teď běží Brüno. Kdo viděl, nemusím povídat, ale tohle mohl vymyslet jedine Cohen. O tom těžko něco napsat, snad jen, ano, občas jsem se smál. Je to fakt debilní a reflektuje to americkou mentalitu. (Bradolf Pittler)

Myslím, že pořád je to všechno o lidech, ale taky o dobrém jídle a pití, o dobré knize a filmu, o dobrém obraze, fotce nebo písni. Špatné lidi zahodit a je to.