YELLE

cituji server newmusic.cz, ale podle mě moc kritické, leč jediné co jsem o ní našel. Já ji mám moc rád.

"Yelle se proslavila díky Myspace a skladbě Je Veux Te Voir, kde se prvoplánově naváží do Teki Latexe, člena francouzské hip hopové party TTC, se stala myspace hitem a otevřela Yelle bránu k vydání prvního alba. Oficiální bio, zaměřené právě na Pop Up a její život, by se dalo shrnout pod názvem Falešná sebechvála. Každý odstavec obsahuje fráze typu "eye-catching chick", "young and pretty", "stage freak with a unique flow" nebo "kick-ass lyrics." Díky bohu textům nerozumím, bojím se totiž, že jsou všechny na podobné bázi jako tento výňatek: "...I wanna see you in a porn flick, getting busy with your potato or French fried shaped dick, so your body will have no more secrets for me..."

Le Tigre jsou jenom jedny (a jeden), Robots in Disguise jsou alespoň vtipné a top nu rave kapely mají koule. Yelle má jen hezké nohy, které to buhužel nezachrání. Ona sama mezi své vlivy započítává např. Katerine, další francouze zamilované do techniky, ovšem tihle šílenci jsou schopni tvořit docela originální skladby, což se o Yelle říct nedá. Jednoduché a jednodušší stavby písní, hudební podklad není poklad- konstantně jsou to bicí (hraje na ně její "objevitel" GrandMarnier), syntetické klávesy (muž pod přezdívkou Tepr), pazvuky a… to je všechno. Cožpak o to, dobrá nebo působivá nebo něcoříkající hudba se dá udělat i za pomocí kancelářské sponky, akvarijního filtru a foukací harmoniky; ale na tomto albu se i přes všechny prostředky podařilo udělat jen pár skladeb, které jsou o něčem. Bohužel to nikdy není stoprocentní. Např. skladba Tristesse / Joie ( v překladu Smutek / Radost, rozdělená na mollovou smutnou a křičící veselou část) má celkem příjemný hudební základ, potenciál se rozvinout v něco zajímavého a třeba i skočného, ale zabije to pořád ten samý unylý rytmus a opakování. a opakování. a opakování… Co se týče úvodní skladby Ce Jeu, má ucházející refrén do písničky pro děti, bohužel tam prozrazuje, že sudička hlasových schopností jí toho do vínku moc nenadělila. Skladbou příznačnou pro celé album by mohla být již zmiňovaná Je Veux Te Voir - sloky vyřvává na jednom tónu, refrén na třech. Podklad, ten staví třech tónech konstantně. Když k tomu přidám hrátky se střídáním vokálu, zní to jakoby Gargamel hodil šmoulům synťák a řekl: Pojďte pánové, budeme si hrát. Kladem budiž to, že se na to dá zatrsat. "